Tři smrtelná ohrožení kapitalismu i nás všech

Kapitalismus vyvedl z bídy stovky milionů lidí a garantoval občanské svobody. Dnes ho však ohrožují tři smrtelné choroby. Zažíváme to i u nás.

Ještě před necelými dvěma stoletími byly i v západní Evropě a ve Skandinávii běžné hladomory. A s občanskými svobodami to bylo také všelijaké. To teprve kapitalismus vyvedl stovky milionů lidí z bídy a zajištěním jisté životní úrovně pro drtivou většinu obyvatel vytvořil předpoklady pro demokracii s garancí občanských práv.

Pravda, nebylo to zadarmo. Naše dnešní bohatství nestojí na vykořisťování afrických kolonií, jak je mezi levicovými intelektuály moderní tvrdit, ale na pilné a tvrdé práci našich předků. A to včetně práce nebezpečné i práce žen a dětí.

Kapitalismus také přinesl svobodu jedincům pokusit se o úspěch. Jistě, lépe se začíná s dědictvím po otci než bez něj, ale cesta vzhůru není uzavřena feudálně stavovskou nebo cechovní bariérou.

Schopnost kapitalismu přinášet bohatství je vidět i na bývalých socialistických zemích. V Číně si tamní komunistická strana ponechala mocenský monopol, ale v ekonomice povolila kapitalistické vztahy. A ejhle během třiceti let se ze země podvyživených chudáků v jednotném maoistickém obleku, kde jen boháč měl šlapací kolo, stala země se stamiliony lidí s životní úrovní srovnatelnou s evropskými poměry. Sovětský svaz musel dovážet obilí a obilné embargo bylo vůči němu silnou zbraní v rukou USA v osmdesátých letech. A jen se toho socialismu zbavili, tak dnes je i to Rusko jedním z největších vývozců obilnin na světě. O tom, jak naše země zkrásněla v devadesátých letech nemluvě.

Ale dnes si musíme přiznat, že je něco špatně. Člověk nemusí být zrovna marxista, aby si všiml, že přestože celý stát bohatne, společenské nůžky se prudce rozevírají. Dohánění západu v životní úrovni již před lety skončilo.

Kde je chyba? Ne, není v kapitalismu, ale v jeho deformacích, v regulaci a v jeho smrtelně nebezpečných chorobách. A ty mají svá jména. Odborně se nazývají dobývání renty (rent seeking), ovládnutí regulátora (regulatory capture) a moc velký na bankrot (too big to fail).

Přerozdělování od bohatých k nejchudším je věcí míry. Ale státní přerozdělování od chudých k bohatým je od samého základu špatně. Proč naše vláda vydává každoročně přes 40 miliard na dotace pro oligarchy a nadnárodní korporace s obratem vyšším než celý rozpočet ČR? To už není kapitalismus, ale novodobý feudalismus i s jeho solárními barony a řepkovým králem.

Žádná regulace je nakonec pro všechny lepší než regulátor ovládaný skrytě monopolním oligarchou. Bez regulace to může každý zkusit nějak jinak. V době monopolu telefonů s drátovými rozvody to někdo prostě cimrmanovsky „zkusil bez drátů“. Pokud však je ovládnut regulátor, tak jakoukoli potenciální konkurenci zadusí smrští příkazů a zákazů. O morálním hazardu záchrany finančních institucí z peněz prostých daňových poplatníků nemluvě.

Řešením však není likvidace kapitalismu, ale návrat ke skutečnému kapitalismu a nekompromisní vymýcení těchto nebezpečných chorob.