Poctiví Češi budou platit vietnamským dělníkům letenky domů?

20000,- korun. To není málo.

Plzensky denik Politiku nesleduji, přijde mi tahle věc někdy směšná. Někdy je až tak směšná, že si jí musím všímnout. Seznámila jsem se s panem Langrem, ne osobně, bohudík. Pán Langer to má těžký. Jak se oblíbit v politickým showbizu, to někdo jen tak neumí. Image je důležité, kličové, až osudové. Image lovec? No, to je originální.

Pán ministr Langer našel originální řešení na situaci s vietnamskými dělníky, kteří přišli o práce během ekonomické krize. Policie je bude aktivně vyhledávat a poslat zpět domů za peníze státu. Umělý proces masového stěhování, to je kámen úrazu. Vůbec ho nezajímá, v jaké situaci se ocitli vietnamští děliníci. Také ho vůbec nezajímá, jaký názor k tomu mají Češi, kteří daně poctivě platí, aby pán Langer mohl koupit tisíce letenek do druhé konce světa.

Mě to ale zajímá!!!

Jak se sem dostali?

Vrátíme se k tématu, které jsem psala již v srpnu. Vietnamský dělník není jako Slovák nebo Ukrajinec, kteří tu zcela bez problému pracujou. Cesta do slíbené země české mu stálo několik tisíc amerických dolarů, někde se uvádí 10 tisíc, jinde 13. Jak vznikla tahle obrovská cena? Nikdo přesně neví. Kdyby někdo věděl, založil by vízovou agenturu, nebo sám si vízum vyřizuje, bylo by to levněji. Problém se nachází v tom, že tyto vízové agentury často nejsou oficiální, to znamená, že papírově neexistujou. Tvoří se z skupiny lidí, kteří jsou v tomto směru bystřejší, znalejší a asi mají víceméně nějaké dobré vztahy s příslušnými instituicemi. Kolik takových orgánů a neorgánů se musí projít, než se tvoří konečný produkt – pracovní nebo živnotenské vízum do ČR, o tomto počtu podle mě dobře vypovídá hodnota 10 000 dolarů.

Za takovou cenu jezdit do neznáma pracovat, zní to jako v sci-fi románu. Ono to trochu sci-fi opravdu je. Ve Vietnamu existujou podniky, které nabízí kurz češtiny a další přípravy na odjezd. O ČR se mluví jako nádherná, bohatá země a zlaté mince pádají přímo do kapsy bez namáhání. Touha jednou letět zpět domů na Nový rok jako Vietnamec žijící v ČR je neodolatelná, vždy takoví páni jsou galantně oblečení, všem sourozencům a příbuzným rozdávají americké dolary a drahé suvenýry. Chlapci, kteří nikdy nebyli moc daleko od své vesnice, o dobrodružství za 10 000 dolarů stojí. Zadlužení do ČR příletěli s domněním, že za rok dluh splatí a už jen vydělávat. Nejen jejich život, ale život jeich rodin by přešla na novou stránku, světlejší, šťastnější.

Tvrdá realita

Jeden let může měnit život, k horšímu. Na letišti si budoucí dělníky vyzvedne nějaký člověk, který bude starat o jeho doklady. Do týdnu nově příchozí musí jít k úřadu něco zařídit a do nějakých x dní si najde práci nebo udělá živnosťák, jinak platnost víza končí, k tomu by ještě měl opatřit ubytování a zdravotní pojištění. Pokud zmíněný člověk je hodný, doklady budou v pohodě a přendá dělníka nějaké pracovní agentuře, která ho šoupne do práce za nějakou poplatku. Co dělají pracovní agentury, ještě si dovolím v jednoduchosti zopaknout. Dá se říct, že určité agentury své dělníky přímají, učtují poplatky, pak je za nějakou dobu vyhodí, aby nabraly další nové dělníky a učtovaly další peníze. Kolotoč dobře funguje, dělníci dokola peníze odevzdají, agentury dokola berou. Není to dobrý zisk?

Proto místo svaz dělníků před rokem vznikla asociace agentur. Některé agentury se sešly a spojily se v jednom. Tato vzniklá super-agentura by měla kontrolovat veškeré činnosti mezi dělníky a agentury, aby byly v souladu zákonů. Mám pocit, že kontrolovat samy sebe, to je velmi zavádějící, proto si nemyslím, že agentury mimo asociace vykořisťují a naopak, ty co jsou v asociaci jednají správně.

Být několikrát za rok vyhozen není žádné překvapení. Vietnamský dělník proto vydělává tak na přežití a bydlí v ubytovnách nebo si pronajímá společný pokoj v nějakém bytu. Cena ubytování stojí zhruba 2000 až 2500 na jednoho člověka. Výdaje na jídla jsou minimální, kosti na vývar, zmražené slepice a zelí zrovna nejmívají nejdražší.

Vyhození a krize

Ze statistik výdajů se můžeme domnívat, když má dělník práci, vystačí se a něco málo by dal do prasátka. Jenže jsou tak často vyhození, že v době bez práce trpí hlady. Jedinci, kteří umí s pěnězmi lépe hospodařit, mohou přežít a počkat si, než příjde vhodnější doba. Jiní psychicky nezvládají, končí jako sebevrazi nebo bezdomovci. Já věřím, že těchto nešťastných případu není mnoho, protože Vietnamci mají tendenci šestřit na budoucnost, ale šetření nemusí na rok bez práce stačit.

Dřív je vyhodí agentury, protože chtějí nabrat nové dělníky, teďko jsou vyhození, když nastala ekonomická krize. Otázka zní, kdyby nepřišla krize, bylo by to v pořádku? Kdyby tak, stejně nešťastné dělníky musejí agentury jednou vyhodit, jen ne v takovém šokovacím počtu. Krize předčasně ukázala problematiku s vietnamskou pracovní sílou. Hlavní problém není v ekonomické krizi, problém je v způsobu, jakým vydělávají agentury. Už je čas, aby příslušné státní orgány konečně vyšetřují, co a jak skutečně fungují agentury, stejně jako např. ČOIka pravidelně kontroluje stánky a krámy.

Nepoletí zpět za české daně!

Zadlužení dělníci letět zpět nechtějí. 10 000 USD ve Vietnamu nevydělají. Poslat dělníky domů proto není vůbec vhodné. Donutit někoho odjet, protože zrovna nemá prácí, i-když mu ještě platí vízum, podle mě trochu porušuje základní lidská práva. Přece odjíždět není jeho přání, copak kdyby práci našel. Navíc tento zásah může někomu úplně změnit život, v horším případě by se třeba pověsil, pobýval by radši na černo nebo se přihlásil k nějaké mafiánské skupině. Podle mě, když česká vláda sem povolala vietnamské dělníky, slíbila jim práce, měla by být k té situaci zodpovědná a splnit své sliby.

Ze strany Vietnamců to nepřipadá v úvahu. Ale masové stěhování se týče nejen dělníkům či vietnamské komunitě, i Češi by s tím určitě nesouhlasili. 20 000 stojí jedna letenka. Poslat 5000 vyhozených dělníků domů bude stát 100 milionů korun. Vietnamský dělník se sem dostal za 10000 amerických dolarů, našel si práci za několik tisíc českých korun, umožnil několik agenturám a skupinám lidí vydělávat, a českým lidem – nedali ani nedlužili nic. Domnívám se, že v procesu „vykořišťování“ dělníků jede několik lidí, svazů a instuicí, vždy tolik peněz nejde do jedné peněženky, a příjde mi proto nefér, aby letenky platili poctiví Češi, když v tom nemají ani konec prstu.

Pan Langer je taky Čech, přesto věřím, že jeho peněženka nebude nijak poškozená. Ale Langer je jen jeden. Co s ostatními Čechy a jejich peněženkami zrovna teď během ekonomické krize?

Reakce Vietnamců:

http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00839712.mp3

http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00842479.mp3

Tady jsou odkazy na nějaké rozhovory v rozhlasu. Ale pokud dobře čtete můj článek, tak já s nima v pár bodech nesouhlasím.

Reakce Čechů:

Komentáře pod tím článkem.