Chtělo by se říci. Jsme přece členy Evropské unie a NATO a dnešní komunisté zdaleka nemají takové postavení. Pokud se však podíváme pečlivěji, tak zjistíme, že jako svobodní lidé stále nemáme žádnou „definitivu“. Dnešní ukrajování svobody probíhá plíživě a o to nebezpečněji.
Nejde o silový a okamžitý proces, který se odehraje v jednom okamžiku na Václavském náměstí, po kterém budou pochodovat příslušníci novodobých lidových milicí. Kdyby se to událo tímto způsobem, bylo by to vlastně jednoduché a snadno rozpoznatelné pro každého. Ta největší zrada spočívá v tom, že dnes přicházíme o svobodu a demokracii v podstatě nepozorovaně.
Současní uzurpátoři se od svých násilnických předchůdců v mnohém poučili. Z koláče svobody ukrajují s úsměvem na rtech a na první pohled se vlastně nijak neliší od ostatních. Podobně jako v únoru 1948, také dnes je značná část veřejnosti pasivní nebo dokonce masově podporuje nynější likvidátory svobody. Buď si rizika a nebezpečí vůbec neuvědomuje, anebo je bagatelizuje a odvolává se na naše členství ve výše zmíněných bezpečnostních a ekonomických paktech.
Jenže Evropská unie a NATO tady nejsou od toho, aby za nás vytahovali horké kaštany z ohně. Nahlas pojmenovat omezování občanských svobod, privatizaci státu, pokusy o ovládnutí silových složek, destrukci parlamentní demokracie a neustále regulace a zákazy, činěné údajně pro „naše dobro“, musíme jedině my sami. A to ve svobodných volbách, dokud ještě svobodné jsou. A dříve, než se podaří pokřivit Ústavou definovanou parlamentní demokracii. Jenom o nich hovořit již zdaleka nestačí. Jednoho rána se totiž můžeme probudit do nové totality.
A jak jsem již uvedl, vůbec nemusí jít o situaci, kdy budou po ulicích pochodovat ozbrojené brigády se zbraní v ruce a lidové soudy budou odsuzovat odpůrce totalitního režimu k hrdelním trestům. Budoucí totalita může mít mnoho tváří a podob. Obávám se, že její prvopočátky se u nás již objevily. Ještě je ale stále čas hrozící požár uhasit. Čím dříve to bude, tím menší budou vzniklé ztráty.