Hlasovat proti vůli vlády je ideozločin. Vítejte v roce 1984!

Bruselské elity si po vítězství Alexandera Van der Bellena v rakouských prezidentských volbách mohly oddychnout. Ovšem jen na chvíli. O několik hodin později byly zveřejněny výsledky italského referenda a tam to pro EU nedopadlo d

Po brexitu bude zachován status quo aspoň v Rakousku. Sledoval jsem děsivé předpovědi budoucnosti země i celé Evropy, pokud by uspěl v prezidentských volbách u našich jižních sousedů kandidát Svobodných Norbert Hofer. Z Rakouska by se patrně stala bašta „krajního populismu“ a vrátilo by se někam do období těsně po Anšlusu.

V Rakousku přitom nešlo jen o Hofera a jeho rivala Alexandera Van der Bellena. Oba dva kandidáti byli vnímáni doma i v Evropě jako zosobnění dvou naprosto odlišných pohledů na fungování politiky, ekonomie i společnosti. Van der Bellen v mládí inklinoval ke komunismu a poté byl předsedou Strany zelených. Politický a mediální mainstream tedy dobře věděl, proč drží palce právě jemu a nikoli „pravicovému populistovi“ Hoferovi.

Zatímco v případě britského referenda a amerických prezidentských voleb strašení krajně pravicovými bubáky nevyšlo, v Rakousku se médiím a politikům přece jenom podařilo „zdravou část“ společnosti mobilizovat. Ovšem v Itálii se to Renziho vládě s Bruselem v zádech nepodařilo a italští voliči jím navrhované ústavní změny jednoznačně odmítli. Voliči tak vyjádřili nespokojenost nejenom se svým premiérem, ale celou Evropskou unií.

Renzi podal demisi a zemi čekají v příštích měsících předčasné volby. Zvítězit v nich může ryze euroskeptická strana Hnutí pěti hvězd Beppe Grilla a Itálie v tomto ohledu není osamocena. Euroskeptická hnutí logicky posilují v rámci celé Evropy. A je to samozřejmě výsledek politiky EU. Lidé už mají dost všech těch neomarxistických nesmyslů, které jsou jim vnucovány vládnoucími pseudoelitami a podle toho hlasují. Ačkoli v Rakousku zvítězil prounijní kandidát, po italském referendu má EU ke svému konci zase o kus blíž.

Nebudu zastírat, že jako pravičák a zastánce ničím a nikým oklešťované svobody, si to přeji. Osobně nejsem pro „czexit“, protože si myslím, že je to ztráta času. Počkejme radši, až se rozpadne samovolně. Historie mnohokrát ukázala, že jakákoli říše či organizace založená na lžích a strašení, se dříve nebo později zhroutí jako domek z karet. A nic na tom nezmění ani uplácení v podobě dotací či zastrašování nerozhodnutých voličů, jakých jsme byli svědky ve Velké Británii i nyní v Rakousku nebo Itálii.

Příští rok Evropu čekají vedle ČR ještě parlamentní volby v Nizozemsku a Německu a ve Francii se, pravděpodobně mezi Le Penovou a Fillonovi, rozhodne o nové hlavě státu. Voliči v těchto zemích budou vystaveni mediální masáži, v rámci které budou důrazně varováni před hlasováním pro Wilderse, Le Penovou či německou AfD. V Rakousku podle unijních politiků zvítězil „rozum nad populismem“. V italské referendum to dle jejich logiky bylo zase naopak. Máme to chápat tak, že když si lidé dovolí hlasovat proti vůli svých vlád, jsou mdlého rozumu?